Moc jsme si nepomohli

Když někdo dělá dluhy, měl by je buď v pořádku vrátit, nebo na to zákonitě doplatit. Jenže tak to u nás často nechodí. A to dokonce s požehnáním státu. Desítkám tisíc lidí už u nás bylo dokonce soudně povolené oddlužení, v rámci kterého jim byla odpuštěna obvykle polovina jejich dluhů. Těm, kterým byl povolený osobní bankrot, stačilo dokonce jenom během pěti let vrátit po měsíčních splátkách aspoň třicet procent přihlášených pohledávek a mohli mít jednou provždy od dosavadních dluhů pokoj.

Jenže spoustě z nich to prý nepomohlo, jak se říká hezky. Nebo to v jejich případě byla nemístná milosrdnost, jak se to dá říci taky. Dvacet procent z těch, kteří byli oddluženi, do toho prý spadlo znovu. Osm tisíc z těch, kterým byly odpuštěné dluhy, nadělalo po oddlužení nové dluhy a zase nespláceli a dostali se znovu do rukou exekutorů. A jsou zase v exekuci. A dvěma stovkám z nich bylo už vyhověno dokonce dvakrát, dvakrát byli úspěšně oddluženi, věřitelé museli odepsat jejich dluhy, a přesto se nepolepšili.
A je tady spousta dalších, kteří nesplácejí ani to minimum, které měli v rámci osobního bankrotu vracet, a jsou spokojeni s tím, že jim kvůli tomu byly prozatím zastavené exekuce a oni tak mohou žít dál, jako by se nic nestalo.
Čili je to pro takové lidi často jednoduše jejich životní styl. Prostě si chtějí žít spokojeně na dluh a nemyslet na budoucnost. A takové oddlužení formou osobního bankrotu zjevně berou jen jako způsob, jak se pohodlně zbavit dluhů a znovu si žít nad poměry.
Máme tu tedy lidi, kteří neplní ani podmínky osobního bankrotu a přesto se jim znovu povoluje nové oddlužení, kterým se mohou svých dluhů zbavit. A je jen chabou útěchou, že ten, kdo neplnil podmínky a bylo mu schválené oddlužení zrušeno proto, že jím sledoval nepoctivý záměr, může o další oddlužení požádat až deset let po ukončení toho předchozího, a nikoliv jako doposud už po pěti letech.

Zkrátka prý u nás vedly loni úřady exekuční řízení proti 821337 lidem a bylo zahájeno 505120 exekucí. Skoro čtvrtinu dlužníků se ale exekutorům nedařilo najít a jen pětina jich žila na adrese svého trvalého pobytu a víc než třetina byla hlášena k pobytu jen na obecním úřadě.
Což mi připadá hodně smutné. Když se dlužníci mohou tak lehce schovávat a když je najdou, klidně si nechají dluhy odpustit a jede se dál. Slušní lidi jsou tu tím pádem totiž za blázny.